Památník ticha, Bubny

Stojí na místě, na kterém stát nechce. Ví, že kdyby tam nestál, hodně věcí by bylo jinak. Hodně lidí, jeho prostřednictvím, zbavil svobody a práva na život. Ví o tom a každou vteřinou by chtěl být něčím jiným. Ale nejde to. Už navždy bude slepý a němý. Nahý. „Stojím sám, nikdo při mě není. Přede mnou je prostor pro padesát tisíc lidí. Padesát tisíc dlaždic. A na každé z nich by mohl stát živý člověk, ale nestojí. Na každou z těch tisíců dlaždic by mohl psát člověk svůj příběh, ale nepíše. Nevidím, ani neslyším. Mé oči jsou slepé a ústa němá. Okna a dveře zazděná. Nevadí mi to, už jsem promlouval dost a stačilo to. Teď bych si přál, abych sloužil. Lidem.“ 
Kdyby se daly sepsat pocity budovy Nádraží Bubny, možná by vypadaly právě takhle. Budova nádraží je hodně spjata s temnou historií Prahy. Jejími zdmi prošlo více tragédií, než by si jedno místo zasloužilo.
 
Příliš jsme se nezabývali tím, co se stane v okolí bývalého nádraží Bubny. Jizva stávajícího brownfieldu se časem přirozeně zacelí a město sroste. Nejspíš okolo vyrostou velké domy plné života, široké ulice a nové stromy. Bývalé nádraží, proměněné v Památník ticha, tam bude možná první a zachová si svou jedinečnost. Z okolní životem pulsující struktury města bude vybočovat tichem, které kolem sebe bude šířit.  
Před objekt bývalého nádraží jsme navrhli čtvercové náměstí, složené z padesáti tisíc čedičových dlaždic. Dlaždice umožnují vizuálně uchopit obrovský počet lidí, kteří prostorem prošli na své cestě k transportům. Každá dvacátá dlaždice je kvádr trčící půl metru ze země. Mezi kvádry je vždy 90 cm. Vzniká prostupný prostor, který neumožňuje rychlý pohyb, vytváří klid a ticho. Náměstí umožňuje shromažďování lidí před nepřístupným objektem bývalého nádraží. 
Do plochy náměstí se noří rampa, jejíž šířka je odvozena od prostoru potřebného pro průchod čtyřstupu. Rampa klesá mezi kvádry, okolo stěny protiatomového krytu ukrytého pod náměstím. Rampa směřuje k syrové hmotě Památníku ticha, bývalému nádraží Bubny. 
Proměnu nádraží na Památník ticha jsme provedli třemi zásahy. Nejprve jsme odstranili omítku a nechali působit hmotu cihel pod ní. Poté jsme zazdili všechna okna a dveře a dům tím umlčeli. Zazdění otvorů je provedeno tak, aby bylo stále patrné, kde původně byly a již nejsou. Nakonec jsme navrhli dva mohutné kvádry - komíny trčící ze střechy, které jsou jedinými zdroji světla v interiéru. Kvádry jsou umístěny symetricky na střeše a jsou 25 metrů vysoké.
Těmito zásahy jsme změnili nádraží v objekt, který nemůže sloužit žádnému běžnému účelu, na první pohled s ním něco není v pořádku. Symetrická forma a množství opakujících se prvků na fasádě proměňuje stavbu v temný monolit. V noci stavba nebude nijak nasvětlena, při pohledu z náměstí se bude rýsovat proti tmavnoucímu nebi. Do nekonečna se opakující rastr dlaždic na náměstí a nehybná hmota Památníku ticha tvoří kulisy vstupu.
 

Památník ticha, Bubny
Památník ticha, Bubny
Památník ticha, Bubny
Památník ticha, Bubny
Památník ticha, Bubny
Památník ticha, Bubny
Památník ticha, Bubny
Památník ticha, Bubny
Památník ticha, Bubny
Památník ticha, Bubny