Představte si následující: Je pozdní odpoledne, konec léta. Nemilosrdné srpnové slunce se pomalu sklání k horizontu. Parník, na jehož palubě sedíte s vašimi blízkými míří do centra Drážďan. Krajina kolem řeky je ještě zelená. Mezi stromy se čím dál častěji objevují domy. Rodinná vila, kostel, vodárna, škola. Zatím je všechno, jak jste očekávali. Najednou se malé dítě zvedá z lavice a přeběhne k zábradlí lodě. "Co je to, támhle?" ptá se zaraženě staršího muže, možná dědečka, ten však jen kroutí hlavou. "To nevím." Obracíte svůj zrak k levému břehu a skutečně, to co vidíte není snadné pojmenovat.
Ve světle zapadajícího slunce se leskne velká krychle vody. Po chvilce zjistíte, že jde o milion kapek, padajících kolem zvláštní budovy, která je skryta uvnitř, jako za závojem. Snad jakoby jen a jen na půdoryse stavby opravdu hustě pršelo. Zpoza závoje matně prosvítá těžká konstrukce velkých betonových nosníků. Na chvíli se vám zdá, že na jednom z ochozů rozpoznáváte lidskou figuru, ale nemůžete si být jistí. Výjev trvá všehovšudy asi dvě minuty, pak už se parník vzdaluje a budova mizí za stromy. Na poslední chvíli, než úplně zmizí, zahlédnete v mlžném oparu mezi kapkami barvu duhy. Zážitek končí, pokračujete dál. Zůstává úžas. Co jste vlastně viděli?
