Navrhovat experimentální vinný dům je čirá meditace o tom, co všechno nemusíme dělat, když stavíme dům. Uděláme toho co nejméně. Nebudeme zateplovat, používat technologie, obkládat, kombinovat materiály. Budeme čistě tvořit. Našimi nástroji budou poezie a punk. Nebude to pro každého, ale komu to zachutná, bude to milovat. Kašlem na všechno. Když je zima, uděláme oheň. Když je tma, zapálíme svíčky, nebo necháme tmu působit. Nic nezavíráme, všechno je vidět. Lidi ať si sednou, kam chtěj a dělaj, co chtěj. Nemyslet na standardy a klišé je těžký, ale osvobozující.
Nad sklepem svítí poslední paprsky slunce a olizují stopy rtěnky na dopitých sklenicích. Plameny ohně se odrážejí v zrcadle skleněných neviditelných stěn, které staví jedinou bariéru mezi námi a vinicí plnou nalitých hroznů. V dálce se sem tam blýskne řeka, kroutící se okolo Mělníka jako had. Vůně jídla se mísí se zemitou vlhkostí ze sklepa. Nadechuju odér, kterej vypráví o tom, jak se dělá víno. Napiju se ze skleničky a vše se stává ještě zřetelnějším. Nejlepší víno i zážitky tvoří odvaha, úcta a špetka drzosti. Stojím uprostřed vinice. Jsem tu sám, jen já, víno a tenhle barák.
„Vína jsou příběhy. Ta naše bez příkras vypráví historky z minulosti, současnosti i budoucnosti. Jsou plná autentických vůní, na jazyku lahodná i lehce kontroverzní. Dost možná nebudou pro každého, ani nemají být. Drzá poezie chutí, punk i Postřižiny. Síla okamžiku obvykle bývá v jeho jedinečnosti. Esenciální hloubka i aroma našich vín vzniká s úctou a láskou k původním postupům a recepturám stejně, jako k magii nahodilosti a experimentování. Zkrátka příběh. Příběh jako víno, stačí jenom naslouchat.“
Experimentální vinařství Trejbal
Zpět nahoru
Navrhovat experimentální vinný dům je čirá meditace o tom, co všechno nemusíme dělat, když stavíme dům. Uděláme toho co nejméně. Nebudeme zateplovat, používat technologie, obkládat, kombinovat materiály. Budeme čistě tvořit. Našimi nástroji budou poezie a punk. Nebude to pro každého, ale komu to zachutná, bude to milovat. Kašlem na všechno. Když je zima, uděláme oheň. Když je tma, zapálíme svíčky, nebo necháme tmu působit. Nic nezavíráme, všechno je vidět. Lidi ať si sednou, kam chtěj a dělaj, co chtěj. Nemyslet na standardy a klišé je těžký, ale osvobozující.
Nad sklepem svítí poslední paprsky slunce a olizují stopy rtěnky na dopitých sklenicích. Plameny ohně se odrážejí v zrcadle skleněných neviditelných stěn, které staví jedinou bariéru mezi námi a vinicí plnou nalitých hroznů. V dálce se sem tam blýskne řeka, kroutící se okolo Mělníka jako had. Vůně jídla se mísí se zemitou vlhkostí ze sklepa. Nadechuju odér, kterej vypráví o tom, jak se dělá víno. Napiju se ze skleničky a vše se stává ještě zřetelnějším. Nejlepší víno i zážitky tvoří odvaha, úcta a špetka drzosti. Stojím uprostřed vinice. Jsem tu sám, jen já, víno a tenhle barák.
„Vína jsou příběhy. Ta naše bez příkras vypráví historky z minulosti, současnosti i budoucnosti. Jsou plná autentických vůní, na jazyku lahodná i lehce kontroverzní. Dost možná nebudou pro každého, ani nemají být. Drzá poezie chutí, punk i Postřižiny. Síla okamžiku obvykle bývá v jeho jedinečnosti. Esenciální hloubka i aroma našich vín vzniká s úctou a láskou k původním postupům a recepturám stejně, jako k magii nahodilosti a experimentování. Zkrátka příběh. Příběh jako víno, stačí jenom naslouchat.“
Experimentální vinařství Trejbal
Zpět nahoru