Poslední místo
Jaká je povaha smutku a truchlení ve společnosti, která již nesdílí náboženský nebo filosofický pohled na smrt a co přichází po ní? V návrhu rozšíření vratislavického hřbitova jsme hledali formu, která je patřičně důstojná, ale zároveň obsahuje špetku naděje, aniž by se odkazovala k náboženským symbolům. Pracovně jsme takový přístup nazvali konejšivá architektura.
Lokace:
Vratislavice nad Nisou, ČR
Investor:
Vratislavice nad Nisou
Fáze:
Realizace
Rok projektu:
2022
Rok dokončení:
2024
Zastavěná plocha:
2.650 m²
Autor:
Tobiáš Hrabec, Jan Mach, Jan Vondrák
Fotografie:
BoysPlayNice
Starý hřbitov nad Vratislavicemi je nově rozšířen o několik prvků tak, aby umožňoval dnes již běžné způsoby posledního rozloučení, jako je rozptyl nebo vsyp. Kruhovou rozptylovou loučku doplňuje obřadní stůl z rostlého žulového kamene vylomeného z úbočí Jizerských hor a háj pamětních loučí. Vsypové loučky jsou umístěny v zadní části hřbitova. Pod vzrostlou břízou jsme navrhli skromné pietní místo, kde se lidé mohou rozloučit s nenarozenými dětmi. Pokračování dlážděné cesty a středovou osu ukončuje kruhový vodní prvek zrcadlící oblohu nad námi.
Rozptylová loučka. Kruhový tvar loučky volně odkazuje na cyklické povaze života a našeho působení v něm. Loučka je obklopena hájem pamětních loučí – pietních prvků sloužících jako památka zesnulých, kteří byli pohřbeni rozptylem. Jednotlivý pietní prvek je opatřen mosaznou cedulkou nesoucí jméno zesnulého, případně pak jméno rodiny. Dotykem v horní části prvku pak pozůstalý rozsvítí lucernu z broušeného skla, která pak svítí následujících sedmdesát dva hodin. Jde tedy o současnou reinterpretaci rituálu zapálení svíčky na na památku zesnulým.
