Architektura je fíkus

Jan Vondrák, 1/25 (krátký text pro knihu Translating: Architecture)

Architektura jsou lidé, jejich příběhy a všechny ty drobnosti, které dělají náš den dnem. Je to kulisa našich životů, která bez nás dává asi takový smysl jako drahý kávovar bez zrnkové kávy. Nahlédněte do světa, kde se stírá hranice mezi vznešenou stavbou a prožitkem a kde do jednoho celku patří úplně všechno, od našeho ambiciózního fíkusu až po zaslouženou sklenici piva v baru...

Architektura je ranní budík, který bez kompromisu prořezává ticho noci a hlásí nový den. Těžká víčka se od sebe odlepují a oči zírají na sto let starý strop. Ranní rituály prostupují starobylým bytem s rozvrzanými parketami a chatrnými okny, kterými prostupuje chladný vzduch z ulice a radí, co si dnes obléknout.

Architektura je cesta do studia, pozorování chodců, kteří se zmateně pohybují ranním městem, čtení situací, které se odehrávají v kulisách historických domů. Tající sníh zvoní na staré zdobené okapy a cedule „Pozor padá led ze střechy!“ mi ukazují cestu do práce mezi rampouchy tříštícími se o žulovou dlažbu.

Architektura je to, co se odehrává za dveřmi naší kanceláře. Jsou to lidé, kteří nám pomáhají dostat naše myšlenky z papíru do reality a patří jim za to velké díky. Jsou to i projekty, do kterých dáváme kus srdce a obětujeme jim nemalou část životů. Architektura je náš fíkus ve studiu, který vyrostl tak, že jeho nejvyšší větve dotýkají kleneb stropu, jako by se se ho snažily pohladit.

Architektura jsou kontexty, do kterých naše projekty navrhujeme. Kulisy historie a přírody, nám pomáhají nezapomínat na to, co je důležité. Architektura jsou vztahy mezi lidmi i věcmi okolo nás. Architektura jsou místa blízká, která se snažíme měnit, aby se nám dobře žilo, ale i ta vzdálená která navrhujeme našim klientům pro radost ze života.

Architektura je plná pivní sklenice v našem baru i hubený rozesmátý kluk v plavkách. Právě vylezl z vody a tlačí do sebe párek v rohlíku na malém koupališti, které probouzíme z dlouhého spánku.

Architektura je vůně bytu po právě dojedené večeři, příbory cinkající o prázdný talíř i plamínek svíčky jež se naposledy zamihotá, před tím, než se knot definitivně utopí ve vosku. Architektura jsou lidé, s jejichž existencí domy a místa ožijí.