Bydlení v Adršpachu
Malé a středně velké obce v Česku nemají úplně lehkou úlohu. Mnoho z nich bojuje s odlivem obyvatel, stárnoucí populací a ambivalentním vztahem ke gravitaci velkých měst a metropolí. Některé zase vzdorují tlakům, které představují zájmy průmyslu nebo cestovního ruchu. Jedním z nástrojů, které mohou obce využívat k ovlivňování své vlastní situace, je vlastní bytový fond. Výstavbou obecních bytů, jejich rozdělováním a regulováním může obec lákat mladé rodiny, tolik potřebné profese lékařů a ze strany nabídky ovlivňovat tržní cenu nájmů. Vlastní stavební aktivitou se ale také obec může stát iniciátorem dialogu o tom, za jakých podmínek, kdy a kde stavět, v jaké formě a kvalitě. Může tak jít soukromým stavebníkům příkladem.
Lokace:
Horní Adršpach
Investor:
Obec Adršpach
Fáze:
Povolování
Rok projektu:
2023
Zastavěná plocha:
933 m²
Autor:
Tobiáš Hrabec, Jan Mach, Jan Vondrák
Projektant:
Mjölking s.r.o.
Věříme, že malým obcím ještě neodzvonilo a budou, navzdory dobíhajícímu procesu urbanizace, dobrými místy k životu. S postupnou změnou povahy práce, digitalizací a většího příklonu k práci na dálku se malé obce stávají atraktivními místy pro život svou uchopitelností, dostupnější cenou bydlení, ale i blízkostí krajině. Právě proto nás mrzí, když vidíme za vesnicemi a městečky vyrůstat generické domy, které by mohly stát úplně kdekoliv, na místech, kde ještě včera bylo pole, louka nebo les.
Roztahování výstavby na úkor krajiny je snadné pro developery a projektanty. Jedná se většinou o velmi nekomplikovaná území, kam se snadno umisťují opakovatelná typová řešení a šablony. Pro všechny ostatní zúčastněné je to ale velká škoda. Obec a její orgány se musí postarat o vybudování nové infrastruktury a její údržbu. Dosavadní obyvatelé přichází o výhled a přístup do krajiny. Obec sama o sobě přichází o svůj kompaktní charakter. Přitom existuje dobrá alternativa. Stavět v centru obcí. To je téma, kterému se jako studio chceme v následujících letech intenzivně věnovat.
Téměř každá obec v našem regionu má ve své struktuře celou řadu děr a mezírek, které nejenže představují ideální rezervu pro výstavbu, ale také z urbanistického hlediska volají po svém zacelení. Proluky, zbořeniště, parkoviště a brownfieldy jsou často legislativně složitějším místem pro výstavbu. Při navrhování do takových míst je třeba brát v potaz celou řadu limitací, zastínění fasád okolních domů, požárních odstupů, složitých majetkoprávních vztahů, ale také hmotového uspořádání a architektonického charakteru místa. Generické řešení zde neobstojí. Řada takových pozemků se přitom běžně nachází ve vlastnictví obcí. Taková místa jsou ta, kterými se chceme zabývat.
Situace v Adršpachu je do jisté míry atypická v několika pohledech. Malá obec v bezprostřední blízkosti rozlehlého skalního města se těší extrémnímu turistickému zájmu, který na jednu stranu přináší finance, ale i tlak na další komerční výstavbu a zvyšování cen nemovitostí pro dlouhodobé bydlení. Obec je také rozdělena na dva menší celky. Dolní Adršpach, kde se nachází vstup do skalního města a nejvíce koncentruje návštěvnost a Horní Adršpach, kde kromě velké fabriky převažuje právě rezidenční bydlení.
Relativně nové politické uspořádání obce v čele se starostou a místostarostou se rozhodlo vypsat výběrové řízení na návrh dvou projektů. Jedním z nich byl projekt bytového domu, který by z poloviny nabízel startovací bydlení pro mladé rodiny a z té druhé malometrážní byty pro starší obyvatele. Ti se totiž často ocitají v situaci, kdy zůstanou na dům sami a nedokáží se o něj dlouhodobě starat nebo sami potřebují nějakou formu pečovatelské služby. Jedinou cestou pak často bývá hledat možnosti mimo obec a de facto tedy vytržení z kontextu, ve kterém žili většinu svého života.
Pro výstavbu vybralo zastupitelstvo městskou parcelu v centru Horního Adršpachu, nedaleko kostela, naproti faře a v místě, kde se scházejí důležité cesty. Už na začátku jsme věděli, že chceme vymyslet místo, kde nebudou staří lidé uzavřeni za sérií dveří a chodeb, ale naopak budou mít přístup na veřejné prostranství, kde se budou moci potkávat mezi sebou, ale také s ostatními obyvateli. Domy jsme nakonec navrhli dva. Jeden by byl příliš velký v drobném měřítku místní zástavby a dva objekty navíc může obec zrealizovat ve fázích. Předobrazem pro měřítko i charakter domů se nám stala jedna z nejstarších staveb v Adršpachu, Umlaufův statek. Stavba svou velikostí jasně říká, že nejde o rodinný dům nebo chalupu, ale také ne o velkolepou městskou bytovku nebo fabriku. Pragmatické a pravdivé materiálové provedení jsme pak citovali v jeho soudobé interpretaci.
Svažující se pozemek nám umožnil schovat parkování do pevného soklu, jehož plocha navazuje přímo na úroveň ulice a rozšiřuje ji o veřejné prostranství mezi domy, které jsme na sokl usadili. Černým térem opatřená dřevostavba schovává současnou stavební technologii i typologii. Výstavba z prefabrikovaných CLT panelů je nejen šetrná k planetě, ale také rychlá a přesná.
V přízemí obou domů jsou umístěny malometrážní byty pro seniory, každý se svým vlastním vstupem na jedné straně a balkónem na druhé. Vstupy jsou zakryty konstrukcí pavlače a vytvářejí tak předprostor bytu, kam mohou jeho obyvatelé expandovat, zabydlovat ho rostlinami a nábytkem a v teplém počasí zde posedávat a užívat si nahodilých setkání a interakcí.
Skrz schodiště je pak možné sestoupit dolů do garáže nebo nahoru na otevřenou pavlač, odkud se vstupuje do dvoupatrových bytů pro rodiny. Orientace oken z kuchyně přímo do veřejně přístupných prostranství je přirozeně ideálním kompromisem mezi soukromím a sociální kontrolou onoho prostranství, jaký je na malé obci patřičný.
